Na podzim 1984 jsem zbyl na škole jediný z kapely. Savec s Jirkou Pátkem dodělávali diplomové práce a Michal Pixa neboli Štětináč dostal povolávací rozkaz do Kramolína. Tam byla posádka pétépáků hrozné pověsti. Těmto živlům neodvážil se nikdo půjčit do rukou nějakou zbraň, tak aspoň budovali jadernou elektrárnu Dukovany. A Michal jim měl velet.

Učivo experimentálního pátého ročníku jsem zvládal hravě a s diplomkou jsem byl v předstihu. Jenže se mi velmi stýskalo po hraní. Napřed jsem chtěl založit punkovou kapelu s Myšákem, druhým kytaristou kapely Růžový slon. Kuli jsme velkolepé plány po hospodách, ale jaksi jsme nemohli sehnat další spoluhráče. Usoudil jsem tedy, že bude jednodušší vetřít se do nějaké již existující grupy. S touto myšlenkou vyjel jsem jednoho dne vyparáděn do centra a hned na Můstku jsem narazil na Prasečáka. Tento ortodoxní punker už na mě zdálky mával. Všiml jsem si, že má na rukávě černou pásku.

"Je nějakej smutek?" ptal jsem se hned neomaleně.

"Hovno, jde se do Slavie," zvěstoval Prasečák a vykročili jsme.

"A proč máš tu pásku?" nedal jsem se.

"Dnes má výročí Sid Vicious, To nevíš? Slavíme to každej rok, u Hoška se promítá Rock'n'roll Švindl a chlastáme."

"To může být sranda."

...