Visací zámek - Tisk

Nekrácený rozhovor VZ1 a Františka Kovače pro REPORT

(převzato z webu FK, leden 2003)

VISACÍ ZÁMEK - DVACET LET ZÁMKOMÁNIE

Legendami opředená legenda českého punku VISACÍ ZÁMEK na sklonku minulého roku završila a jak se patří oslavila (viz report z pražského výročního koncertu) neuvěřitelných dvacet let své existence. Jako dárek věrným fanouškům navíc k emisi připravila zvukově vycizelovaný záznam svého prvního veřejného GALAKONCERTU proběhnuvšího na pražském Žofíně 7. 12. 1984 (Warner Music; viz recenze). Abychom nejen ony uplynulé dvě dekády jak se patří zrekapitulovali a zhodnotili, sešli jsme se s Visáčem 01 - Ing. Janem Haubertem (zpěv, poezie, tanec) necelý týden před zmíněným pražským koncertem.

Letos slavíte dvacet let existence kapely. Jedete jubilejní turné, jehož zlatým hřebem bude koncert v pražském Paláci Akropolis, na den přesně dvacet let poté, co jste poprvé veřejně vystoupili. Jak probíhaly a probíhají přípravy?

"Tak mi jsme známí tím, že se snažíme na každý podobný významný výročí "něco" připravit. Samozřejmě všechno vzniká vždycky na poslední chvíli a když říkám vždycky tak to říkám záměrně, protože stejná situace je i letos. Těch plánů máme - jako ostatně vždycky - pro jistotu víc, kdyby něco selhalo, tak aby bylo aspoň něco jinýho. A jelikož to má být překvapení, tak ti už tuplem nemůžu vůbec nic prozradit. Lidi by pak čekali něco konkrétního, co se třeba nakonec nepodařilo realizovat a byli by nasraný, že to nebylo.

...ale vzhledem k tomu, že tenhle rozhovor vyjde až v lednu a bude u něj reportáž právě z tohoto koncertu, tak si myslím, že by nebylo od věci prásknout alespoň některé ty doposud padlé návrhy, aby si fanoušci zpětně mohli porovnat vaše plány se skutečností.

"Jak říkám, všechno ještě není dotažený do konce. Vím třeba, že se už vyrábí docela monstrózní kulisy. Měl by to být traktor s valníkem a přímo na tom valníku na pódiu by měl být funkční výčep. Jako host by měl vystoupit náš velmi oblíbený porno-folkař Záviš. Jinak celej koncert bude rozdělen do čtyř částí. První dvě budou vlastně replika památnýho Žofínskýho koncertu, jenže ten trval víc jak dvě hodiny, takže budeme muset krátit, ale přestávku určitě zachováme. To bylo tehdy takový pravidlo, že musí být pauza, ale vzhledem k tomu, že v Akropoli se zase musí striktně končit v deset, tak ty pauzy využijeme k různejm blbostem. Možná v nich bude hrát právě Záviš, možná budeme promítat instruktážní film k obsluze Traktoru, kterej by komentoval Radomil Uhlíř, možná. Druhá půlka koncertu by pak měla sestávat z repertoáru který jsme složili a vydávali po Žofíně, respektive po revoluci, protože před revolucí jsme nevydávali. Ten koncert bude určitě hodně speciální a dost vzpomínkovej."

Výroční John Debil Tour jedete už od září. Jste s jeho průběhem spokojeni? Vím, že původně jste ho měli hrát i v pražském Národním divadle, z čehož kvůli povodním sešlo. Popravdě, Visací zámek si v ND ještě představit dovedu, ale spoustu vašich fanoušků ne.

"Probíhá výborně až šíleně. Jednou se nám dokonce, poprvý v životě, stalo, že jsme jeli šňůru čtyř koncertů v kuse! Jinak objednávek je pořád dost, takže to vypadá, že se turné protáhne minimálně do února. Samozřejmě jsme se připravovali na to, že když jedeme turné k dvaceti letům kapely, tak o nás bude asi větší zájem, než normálně. Ale jsme samozřejmě potěšený, že tomu tak skutečně je. S tím Národním divadlem to je pravda, bohužel, byly povodně a ten jediný volný den, kdy jsme měli hrát mi (18. 11.) se rozhodli dělat nějakou sanační prohlídku. Co se týče těch fanoušků, tak já sám za sebe si myslím, že ta budova má takovou atmosféru, že by s fanoušky neměl být problém. Dál tuhle debatu ale nechci rozvíjet, protože je teoretická šance, že by ten koncert mohl proběhnout na jaře.jen snad ještě prozradím, že jsme pojali takovou myšlenku, že bysme tam na živo nahráli zbrusunové skladby, které by se pak před vydáním jen trochu studiově upravily.

Dvacet let existence, navíc v jedné sestavě. To je hodně dlouhá doba a ještě obdivuhodnější výdrž.

"Tak samozřejmě jsme si před těma dvaceti lety vůbec nepředstavovali, že budeme někdy v roce 2002 stát společně na pódiu a slavit dvacet let existence punkový kapely. Pro nás bylo, řekl bych, dost velký překvapení i to že po prvním koncertu následovaly koncerty další. My jsme do toho šli spíš s tím, že to bude taková jakože jednorázovka. Ten nastalej zájem o nás nás vlastně víceméně překvapil. Na pomoc nám tehdy přišla i státní policie, která velkou většinu koncertů, který jsme měli naplánovaný, dopředu rušila. Proto jsme se taky asi moc neokoukali a je o nás ještě pořád zájem. Kdo ví, kde bysme dneska byli, kdybychom tenkrát mohli normálně fungova. Protože když si vezmu ten Žofínskej koncert (odehrál se rok a tři měsíce poté, co jsme kapelu založili a přišlo na něj víc jak tisíc lidí), tak tam hrajeme skoro stejný písničky, co hrajeme na koncertech teď - skoro všechny naše největší hitovky jsou prostě ty nejstarší vykopávky.

Dovedeš si představit, že byste dnes byli o dvacet let mladší a právě (znovu) začínali?

"No, tak asi jo. Ty problémy jsou skoro stejný. Dřív tě cenzurovala strana a vláda, dneska vydávající firma. Samozřejmě obojí šlo a jde nějak obejít, ale už musíš hledat nějaký nestandardní cestičky. Tehdy si mohl mít prachy, ale skoro nic si za ně nesehnal, dneska když máš možnost sehnat téměř cokoliv, tak na to zas nemáš prachy. Je to pořád dokola. Trochu jiný, ale vlastně stejný. Říká se třeba, že dneska je víc kapel a tím i větší konkurence, navíc mají lidi možnost poslouchat cizí muziku. To ale tehdy měli taky, protože kdo chtěl, tak se k těm nahrávkám dostal, akorát to nebylo tak jednoduchý. A kapel bylo taky hodně, my jsme se třeba kvůli svýmu zřizovateli museli hodně zúčastňovat soutěží a konkurence byla tehdy fakt velká. Snad jen to, že dneska si může kdo chce vydat co chce. Ale zase defacto jen neoficiální cestou a tos mohl tehdy vlastně taky. všechno jsou to kdyby. My muziku máme jako koníčka. Moc nezkoušíme, vlastně jsme asi deset let ani neměli zkušebnu. Spíš se bavíme těma koncertama, tam jsme nejakčnější. Samozřejmě vydáváme i nový desky, protože kdybysme to nedělali, tak by kapela byla vlastně mrtvá. Jenže, na nahrávání se vždycky strašně těšíme, pak ale zjistíme, že je na to strašně málo času, takže je to stres, kterej graduje tím, že si potom, co materiál definitivně odevzdáme říkáme, co jsme ještě měli předělat. Já si třeba strašně moc doma pouštím živáky, ty mě baví mnohem víc než studiový desky. Alba mi totiž přijdou tak trochu umělý, na druhou stranu atmosféra koncertu se hodně špatně přenáší a často je to o ničem, ale když se to skutečně povede, třeba i díky novýmu formátu na DVD, tak je to fakt zážitek."

Neplánujete nějak podobně na věčné časy zachytit právě výroční koncert v Akropoli?

"Tak mi teď vydáváme zrekonstruovaný záznam našeho již zmíněnýho prvního veřejnýho koncertu, takže si myslím, že další živák by byl momentálně neprodejný už z toho důvodu - a o tom jsme už taky mluvili - že hrajeme spoustu stejných písniček. Na druhou stranu říkáme všem, co se chystají do Akropole a mají tu možnost, ať vezmou kameru a natáčí. Nikdy nevíš, kdy se takový záznam bude hodit.

Změnil jsi na něco za těch 20 let radikálně názor? Myslím nějaký ostrý střet ideálu s realitou.

"Já myslím, že ani ne. Náš názor na věc byl od začátku ten, že svojí muziku nesmíme brát jako umění a hlavním pro nás musí být nadhled, recese a zábava. Byť třeba na úkor někoho formou parodií a různejch dvojsmyslnejch odkazů. A u toho jsme naštěstí zůstali. Vlastně když někoho vidím, jak svojí tvorbu to bere strašně moc vážně, tak je mi to proti srsti. A když to otočím, tak situace, že sedím v sídle velký mezinárodní vydavatelský firmy a dávám jeden rozhovor za druhým, na to jsem taky nikdy moc nemyslel. Znám třeba lidi, který se na to strašně třesou, na rozhovory se připravujou (fakt nevím, jak bych se měl připravovat, ale to je jedno) a pak to strašně moc prožívají a ohromě je to uspokojuje. To já nemám, v hlouby duše z toho mám samozřejmě příjemnej pocit, ale to je tak všechno."

František Kovač
originál textu najdete na http://fk.netfirms.com/visacizamek1202.htm