Visací zámek - Tisk

VZ - inženýři punkových duší

Úryvek o VZ z knihy Opekar, Aleš - Vlček, Josef: Excentrici v přízemí

VZ - inženýři punkových duší

Prolog

Kdopak první vypustil fámu, která se na podzim osmdesátého druhého roku rozlétla strahovskými kolejemi? Kdopak se první naklonil k tomu druhému a do ucha mu zasykl, že nejlepší punková skupina v Praze je VISACÍ ZÁMEK? Za pár dní už si to - podle všech pravidel české šuškandy - povídali punkýši po celé Praze, aniž by kdokoli mohl zaslechnout jen půl písničky. Zmatení bylo všeobecné, nevědomost se nahrazovala smyšlenkami a fáma utěšeně rostla. Jen pět lidí se smálo, až se za břicha popadalo. Byli to autoři fámy ing. Vladimír Šťástka, ing. Michal Pixa, ing. Jan Haubert, ing. Jiří Pátek a ing. Ivan Rut, tehdy studenti stavební fakulty ČVUT. Když se dosmáli, ustavili skutečnou skupinu VISACÍ ZÁMEK a začali naplňovat vyfantazírované představy o nejlepší punkové skupině v Praze. Šťástka /baskytara/, Pixa /kytara/ a Haubert /zpěv/ měli jakési hudební zkušenosti ... příšerný zábavový skupiny ... folk punkový sdružení Punkplankton .../, sehnali Hrocha Ruta /kytara/ a z čerstvého repetenta Pátka udělali bubeníka. Termín prvního vystoupení nejlepší punkové skupiny v Praze byl stanoven dne 7. 12. 82 na Strahově. Premiéra měla být ovšem i derniérou; nikdo z aktérů si nedělal ambice na další pokračování. Přesto bylo nutné vytvořit nějaký repertoár. Za dvě zkoušky nacvičili šestnáct písniček.

Punk s nadhledem

Od počátku zdůrazňovali kolektivní přístup. Při komponování prvních skladeb jim sudičky byly samozřejmě "pistole" v té době u nás legendárnější než kdekoliv jinde, heavy metal z Pixovy předchozí praxe v zábavní budějovické skupině a představa, že punk rocku je jakékoli hudební vzdělání víc než nebezpečné. Basa vyloudí riff, kytara přiznává, bicí nasadí počátku jen vyťukávaný rytmus a teprve s nástupem zpěváka se rozjíždí písnička: verze - refrén - verze -refrén, někdo /ze dvou třetin Haubert/ dosadí textovou hlavu, pár slov deklamačního rázu s důrazem na jednoznačnost sdělení: Nemáš šanci ani za mák / když ti přijde povolávák /Povolávák/ a nová písnička je na světě. Teď tohle pomaleji, tohle znovu, rychleji ... Melodie se pilují zřídka, důležitý je rytmus, ženoucí vše kupředu, plný, agresivní zvuk. První kytara /Pixa/ vyhrává tvrdé spodky a krátká sola, druhá /Rut/ spíš destruuje, hlučí. Na jevišti k tomu přiblble rázovité oblečení, brejličky a jako vyražené zuby, pyžama, lelkující zpěvák - náhradník a další punkové propriety a celé se to jmenuje metal-punk /copyright VISACÍ ZÁMEK/. Koncert na Strahově byl veleúspěšný. Fáma se potvrdila, byť tomu napomohlo ovzduší doby, charakteristické gilotinou teprve zpola spuštěnou. Reakce i tužby punkové i novovlňácké veřejnosti byly stejně agresivní a přímočaré jako projev VISACÍHO ZÁMKU; vůbec nevadilo, že se hrálo přes komba silně připomínající pionýrskou éru rock'n'rollu. Chtěli šokovat záměrně jednoduchou, surovou muzikou, černě humorným vzhledem a přitom si nad vším udržet nadhled. Ještě během prvního koncertu bylo jasné, že původní plán one night band je neudržitelný a že nejlepší punková skupina v Čechách začne hrát pravidelně. Předsevzali si tři koncerty měsíčně a už v březnu třiaosmdesátého roku beznadějně vyprodali Chmelnici, tehdejší svatostánek rockové hudby.

Koncerty plné hitů a jiných triků

Od března 83 do března 84 prožívá VISACÍ ZÁMEK nejšťastnější a stabilizované období své kariéry. Je v tom jistý paradox, uvědomíme-li si to v souvislosti s tehdejší potribunní atmosférou. Nicméně VISACÍ ZÁMEK hraje za toto období sedmkrát, dokonce i mimo Prahu /Ostrov nad Ohří/, jednu dobu mají na repertoáru padesát pět písniček. Snaží se každý koncert odlišit jinou stylizací, uvažují o jednotlivých písničkách a pokud některá z nich nezabere hned napoprvé, jde bez milosti z repertoáru. Zůstávají jenom hity. Vrcholem tohoto období se stal koncert na Žofíně /21. 2. 84/, kde VISACÍ ZÁMEK přivedl do punkového varu přes tisíc lidí. Šokují drzostí, extravagancí na scéně /hrají s kravskými zvonci na krku/ a pozou mimo koncertní sál /i v noci chodí v černých brýlích/ - jsou totiž členy nejlepší punkové skupiny z Čech a Moravy. Dnes tomu sami říkají doba mohutného zpychnutí. Bylo to spíš podřezávání si větve, protože čím byl VISACÍ ZÁMEK slavnější, tím větší nedůvěra a posléze represe úřadů. A protože neštěstí nechodí nikdy samo, přichází první povolávací rozkaz /Rut/ a s ním anabáze povolávák.

Pod názvem VISACÍ ZÁMEK hraje skupina naposledy v květnu na Opatově /jen s jednou kytarou/ a ještě při koncertě oznamuje publiku změnu názvu. Díky této administrativní kličce mohou hrát jako TRAKTOR /podle jejich největšího hitu/ až do konce září, kdy odchází na vojnu Pixa. Haubert nastupuje pěveckou dráhu u Plexis. Šťástka s Pátkem posílí OZW. VISACÍ ZÁMEK přestává fakticky existovat. Atmosféra jejich koncertů se traduje ústním podáním jako lidové povídačky ... Krátce po dubnovém odvodním termínu vzniká u útvaru N v místě N punk rocková skupina SEDUM VOSTREJCH. Osud je nevyzpytatelný, a proto jejími členy jsou Šťástka /basa/, Pixa /kytara/ a Pátek /bicí/. Při několika koncertech pro rotu si vyzkoušeli možnosti nejúspornějšího obsazení. Nazkouší šest nových věcí a Pixa jde do civilu. Už 5. října má premiéru nová pražská skupina V.Z. /V zastoupení/. K Pixovi se vrátil Rut, u Plexis dozpíval Haubert a ještě přivedl mladičkého bubeníka Adolfa Vitáčka. Repertoár zůstává zámecký, třebaže je hraný rychleji a ještě tvrději. V.Z. odehraje za půl roku asi sedm koncertů a zejména živelný projev Vitáčkův, vytrénovaný na rychlosti šílených Plexis, je pro tuto sestavu velmi přínosný, hlavně proto, že předválečný VISACÍ ZÁMEK dospěl k téměř preciznímu, hutnému zvuku, zároveň však začal ztrácet počáteční spontánní prvek. Metal-punk V.Z. je stejně přímočarý, možná kovovější, jednoduchost je stále záměrná. Pořád je na repertoáru Morgenstern /Píseň šibeničních bratří/, objevuje se parodie /Kdybych měl kapelu ze samých punkáčů, Punk is punk podle rakouské odrhovačky/, umírnilo se i vystupování. Kolektivně - jako vždycky ve VISACÍM ZÁMKU - a pozvolna budují nový repertoár, protože stále to není to pravé ořechové, stále se čeká ...

Epilog /zpráva z trati/

2. dubna 1986 se na páté a šesté koleji nádraží Česká Třebová míjejí dvě vlakové soupravy. V té jedné do civilu a na Prahu Šťástka a Pátek radostně kují plány ohledně V.Z. V druhé - od Prahy - vstříc zelené budoucnosti z okna melancholicky hledí Haubert. V místě střetu obou souprav se vyklánějí z oken a všichni si mávají ...

Opekar, Aleš - Vlček, Josef: Excentrici v přízemí, strana 231 - 236, Praha, PANTON, 1989
z knížky opsal a k zveřejnění poslal Bedniais, kterej se tímto zapsal to síně slávy na těchto stránkách