Visací zámek - Tisk

Autogramiáda a koncert na zapůjčený nástroje

Poznámky z Hudebnin na Jungmaňáku, 17.6.1998

Autogramiáda a koncert 17.6.1998

Akci jsem měl nahlášenou na šest hodin, takže jsem se v pohodě po pátý rozmejšlel v kolik vyrazím. Chvíli před čtvrt na šest mi zavolal Martin Dont, jestli přijdu, že to je posunutý na pátou. Takže jsem hned vyrazil a za pět půl šestý jsem dorazil na Jungmaňák. Už z venku jsem slyšel temný dunění Visáčů zevnitř domu s Hudebninama firmy Schlögl-Melodia a veden hlukem zamířil jsem dolů pod schody.

Visáči zkoušeli nástroje a ladili. Potom dali přestávku na kouř a chvíli před třičtvrtě na šest se do toho pustili. Hráli na vypůjčený nástroje z kšeftu. Protože Mick Pixies aka VZ 2 nepřijel chytil se kytary Hony aka VZ 1 - hrál na Ibanezku za nějakejch jedenáct litrů. Savec aka Motýlek aka VZ 3 hrál na basu stejný značky s pěknou povrchovou úpravou. Hroch aka Mirek Dušín aka VZ 4 měl v ruce na začátku taky Ibanez a Jiří Sweet Pátek aka VZ 5 mydlil do škopků značky Premier za zhruba třicet pět litrů.

Těsně před šestou dorazil Oskar a chvíli po šestý Marky, zasedli jsme na zem a spokojeni naslouchali hlasitý produkci Viselců.

Hráli všechno možný, aby naplno otestovali zapůjčený přístroje. VZ 4 během Kapely přerval strunu u svýho Ibanezu. Svedl to na to, že to má slabý struny, ale řezal do toho, že by přerval i struny u basy. A to bylo dobře. Ten zvuk byl super. A to netušil, že jako náhradu dostane Gibsona - ten v zápětí přinest maník z obchodu v krásným bílým provedení v ceně asi čtyřicet sedm tisíc. Ivan ho naladil a pokračovali dál až do Hymny šibeničních bratří, kdy se mu podařilo přervat opět strunu, takže vyfasoval dalšího Gibsona, tentokrát skoro za šedesát tisíc, se kterým vydržel až do konce. A musím říct, že zvuk kterej z něj dostal byl hodně hodně super. Ostrej, jasnej a hlavně ho měl hlasitej. Zpěv se v kytarách trochu ztrácel, ale šlo o nástroje. Basa a bící taky krásně duněly. VZ 5 během hraní prostřídal činel, aby mu to víc zvonilo. Jedinej stín byly comba, ke kterým neměli připojený nožní přepínače busteru, takže se muselo přepínat ručně přímo na combu, což znamenalo pustit kytaru, přepnout a zase chytit kytaru. VZ 4 to zvládal jak nejlíp to šlo, ale přeci jen, nebylo to úplně to pravý vořechový.

Skončili asi po hodině hraní před třičtvrtě na sedm, podepsali plakáty všem, který si ho tam od Martina D. vzali a pak se všichni rozprchli. Byl to sice malej a krátkej koncertek ale hodně dobrej.

(18.6.1998)