15. výročí Visacího zámku v Belmondu 5.12.1997
Tak na tenhle koncert jsem se těšil už hodně dopředu a těšil jsem se na něj možná i víc jak na Vánoce. Přece jenom, 15 let má kapela jen jednou za život, pokud se vůbec takovýho výročí dožije. Visáči se dožili.Už několik dní předem jsem hustě vyměňoval maily s Kunou, Oskarem, Mattem a Marky, abysme se domluvili, kde se sejdem. Oskar jel mimo Prahu (nevěděl, nebo veděl?, o co příjde), Matt nereagoval na moje maily, resp. reagoval, ale to jsem se dověděl až s dvoudenním zpoždením, kdy se stejným zpožděním dorazila jeho odpověď, čímž v konečným důsledku přišel bohužel o volňák, Marky už měla lístek domluvenej s Pixísem, ale stejně šla pak s náma, no to už ale předbíhám.
Na koncert jsem vyrazil s Renatou a Matysem, který přijeli s mým bráchou od nás z Litomyšle, z kolejí a k Belmondu jsme dorazili chvíli po sedmý hodině. Myslel jsem, že tam už bude narváno, že budou všude davy punkáčů, ale kde nikdo tu nikdo. Naštěstí se během chvilky začla situace měnit a fronta k pokladně utěšeně rostla a houstla. O půl osmý byl sraz s Kunou (jeho zážitky z tohohle koncertu si můžete taky přečíst) a s Marky před Belmondem. Ještě dorazil brácha a byli jsme komplet, takže jsme mohli vyrazit dolů do hlubin Belmonda.
Díky tomu, že jsme měli lískty pro privilegovaný, jsme předběhli frontu a dověděli se, že nám tyhle lístky umožněj i návštěvu jinak zakázanýho balkónu. Taky jsme u vchodu nafasovali první (nultý) číslo obšasníku VZ vulgo HLASATEL NOVÉHO TYPU a prskavku. Zašel jsem s Matysem, Kunou a Marky do šatny podívat se na vrcholící přípravy a viděli jsme zajímavý věci - připravenej vánoční stromeček, indiánskýho náčelníka Suchýho hada, tajemníka, pionýrku, svazačku, televizní štáb z TV Prima a další a další. Prohodili jsme pár slov a zase zmizeli obhlídnout situaci před pódiem. Koupili jsme si pívka a rozhlíželi se po sále - pódiu vévodila česká (československá?) vlajka a přez ní ohromnej nápis XVZ, řečnickej pultík a visící dopravní značky. Na zábradlí balkónu visel nápis Visáči zdraví 15. sjezd traktoristů. Protože se mělo začít kolem půl devátý, šli jsme na balkón, podívat se jak to vypadá ze zhora. Tam jsme se usadili a čekali a čekali až jsme se dočkali.
Chvíli po půl nastoupil na pódium "představitel" Belmonda, kterej přivítal účastníky sjezdu a řek', že je rád, že právě Belmondo může hostit tak velkolepou akci a popřál sjezdu mnoho úspěchů. Potom k pultíku přistoupila svazačka, která plamenným hlasem přečetla projev v němž zhodnotila dosavadní úspěchy a činnost Visáčů a svoji řeč uzavřela návrhem na novou státní hymnu - k volbě byly dvě možnosti - buď Traktor, kterej zahrála na varhany malá Kačenka s nádherným pestrobarevným čírem, nebo Hymna šibeničních bratří v podání VZ. Všichni členové skupiny byli za svoje zásluhy vyznamenáni medailí a kytkou a během proslovu stále mávali do foťáku a kamer a do publika. Měl jsem sebou foťák, takže jsem běhal všude možně, abych nafotil co nejvíc různých fotek ze všech částí vystoupení.
Když skončil úvodní ceremoniál, začal vlastní koncert a v kotli to začlo hned vřít, proč by ne, když hned od začátku hráli Visáči rychlý punkovky. Chvíli jsem to sledoval z pódia a fotil a potom jsem si šel sednout zase na balkón za ostatníma. Tam jsem zjistil, že Kuna a Marky zmizeli, Kuna do kotle, Marky nevím. Hrálo se pořád rychle a kotel vířil, i když ne moc divoce, na to tam bylo moc lidí, ale o to hustší to tam bylo - takže co z toho je lepší?
Po několika písničkách přečetl předseda fiktivního (?) fanclubu Zdiboř Visák nějakej proslov, kterej si vzadu za pódiem stále dokola předčítal, snad ho chtěl odříkat zpaměti. Nakonec jsem tomu proslovu za bednama, kde jsem zase fotil, vůbec nerozumněl (mikrofon byl od toho člověka daleko ale pod pódiem možná rozumnět bylo) a první polovina pokračovala. Po projevu toho straníka jsem šel zpátky na balkón, kde už byl i Kuna a vyprávěl zážitky z kotle, jak dostal loktem do hrudníku nebo kam, prostě v takovým kotli se není čemu divit.
Behěm první poloviny se na pódiu usadl indiánskej náčelník Suchý had, kterej svým gestem jasně řekl: "Mír a klid s vámi", písnička přešla na konci na text Harušťápapi a pak se první polovina po skoro hodině blížila ke konci. V závěru zazněly Cigára a Domovnice (a potom myslím, ještě nějaká písnička) a byla vyhlášena přestávka během níž se u pultu s pivem vytvořila na čtyřikrát zatočená fronta. Na schodech seděla spousta vylitejch a vyhulenejch mládežníků, co z toho koncertu asi tak měli?
Druhá půlka začla asi po čtvrt hodině a začínala starýma věcma - Mongoloidem a potom na předchozích koncertech publikem věčně vyvolávanou a Visáčema věčne zamítanou Slivovicí, kterou řada lidí vůbec neznala, já jsem ji taky slyšel živě poprvý a z nahrávky pár dní předtím. Potom Haubert ohlásil Spermie a na pódium se navlnila striptérka. Během vypjatých kytarových sól odhazovala svý tři kousky oděvu a po pěti (plus minus) minutách už na sobě kromě chlupů neměla nic. Její vystoupení uzavřel Rut slovy: "Pěkná Mikuláška!"
Potom pokračoval koncert starýma věcma chvílema proloženejma něčím novým a schylovalo se ke Stromečku. Ten vzadu za pódiem Martin Dont lehce zkropil benzinem a přichystal si práškovej hasící přístroj. Pixies si postavil stromeček pěkně doprostřed pódia, aby byl odevšad vidět a jal se podpalovat prskavky v dobrý víře, že od nějaký z nich se vznítí celej stromeček. Ovšem prskavky si vesele doprskaly a stromeček ani nezadoutnal, takže se ho Pixies pokusil podpálit přímo, ovšem taky bezúspěšně, takže hačal hulákat: "Ježíši kriste, co se to děje..." i bez hořícího stromečku. Po skončení pisničky byl stromeček zlit benzinem znova, tentokrát víc, a byl podpálen, tentokrát už chytl, ale je tak slabě ohořel, začoudil a zhals. Ještě než zhasl, stačil Pixies odhulákat úvod Stromečku ještě jednou a pak se usnesli, že ten stromeček není řádně vysušenej a měl by bejt uloženej pro oslavu 30 let, kdy už bude suchej a bude pěkně hořet.
Potom pokračovala produkce, Šťástka vyčesal nádherný číro z papundeklu, Rut běhal po jevišti se šípem skrz hlavu a když vytasil svoji kytaru traktorku, s nádherným novým Zetorem, začal jsem tušit, že se pomalu ale jistě blíží konec. Po Traktoru zahráli ještě několik písniček a zmizli z jeviště. Samozřejmě, že se za chvíli vrátili, přidali pár kousků a zase zmizeli a zase se vrátili přidali Dopravní značky, během kterých běhal Haubert po pódiu s ohromnýma vidlema a píchal do nad pódiem visících značek a potom přidali Anarchy In the U.K. a zase zmizeli. Potom se ještě vrátili a přidali. Přestože se mělo končit do 11 hodin, ve čtvrt na dvanáct byli ještě na pódiu a nevypadalo to, že by končili.
Na takže co dodat - výroční koncert se podle mě vydařil víc než dost, bylo plno srandy, dobrý muziky, dobrýho publika. Řadu věcí jsem viděl ze zákulisí, některý mě utekli, když jsem přebíhlal z jednoho místa na druhý, takže jsem se až z Kunova textu dověděl, že Haubert střílel pecky do bezbrannýho davu, že Pixies svým pohledem pozvbuzoval striptérku, ... však si to přečtěte a uvidíte sami co tam popisuje navíc a co mu naopak chybí. Tak budete mít úplnej obraz týhle super akce.
A co víc si přát? Aby bylo takových výročních koncertů ještě několik a těch normálních moc a moc.
