Prvního prosince ve velkém sále pražské Lucerny oslaví Visací zámek za asistence písničkáře Záviše a skupiny Buzerant Petra Čtvrtníčka své osmadvacáté narozeniny. K nim a také k padesátinám jednotlivých členů si kapela nadělila desku Klasika. Je přesně taková, jakou by její fanoušci čekali: Skromná, ale (právě teď) nejlepší.
Visací zámek, o kterém všichni fanoušci z debutu režiséra Petra Zelenky Visací zámek 1982-2007 vědí, že ve skutečnosti může za nepokoje sedmáctého listopadu 1989 se pomalu ale jistě blíží svým třicetinám. Po celou dobu funguje v nezměněné sestavě a po celou dobu neuhnul ze svého původního směru. Název nové desky je tak pro jejich pozici na domácí scéně víc než výstižný. I když totiž zní jako sarkasmus, ve skutečnosti jde jen o pouhou realitu.
Stejně tak fotografie na obálce s podpisy členů na bujném ženském poprsí vypadá jako ten největší punkový kýč a mnozí nejspíš nepochybují o tom, že jde o fotomontáž. Prý ale byla jen použita autentická fotka z koncertu. A tak je to se Zámky ve všem. Osmé studiové album jen odráží jednu z jejich mnoha tváří. Stejně jako vždy bylo směšné chápat je jako čistokrevně punkovou partu, stejně tak se i tentokrát samou podstatou vzpírají jednoznačnému vecpání do libovolné šablony.
I tentokrát si tak pětice ironiků dělá jen to, co se jim zamane. Sympaticky bilancují v úvodní Padesát, šklebí se v Notorikově omluvě, a v Shopping revolution reggae
dokazují, že se pořád ještě nevypilli natolik, aby zapomněli na
„radosti" minulého režimu. Sarkasticky glosují i míří do vlastních řad (RokenRolník), provokují slogany typu „Prezident je buzna", a nebo prostě jen rozpustile blbnou (Hodně je aut). Fňukat u toho, že tu není žádný další Traktor nebo Známka punku sice možné je, ale postrádá to smysl.
Soudě podle toho, jaký je o skupinu zájem na koncertech i v řadách posluchačů, kteří ještě v době jejich začátků nebyli na světě, je více než patrné, kde je její skutečná síla. Přesto se tentokrát podařilo až nezvykle dobře zachytit současnou formu i ducha kapely, která ani po letech netrácí své kouzlo a navzdory postupujícímu věku zúčastněných stále dokáže bavit nejen sebe. V době, kdy vládne pomíjivost a prach zavál často i ty, kteří byli ještě včera vydáváni za věrozvěsty a zásadní jména, to rozhodně není málo.
Visací zámek: Klasika. Vydali EMI, 48 minut
