Visací zámek - Tisk

Čestmír Kopecký mě celého vytvořil, je to pro mne bůh

(ALENA KODLOVÁ, Plzeňský deník, str. 17, 08.04.2000)

Čestmír Kopecký mě celého vytvořil, je to pro mne bůh

FILM/ Petr Zelenka má ve své sbírce již dvě hlavní ceny plzeňského Finále. V pondělí večer se v kině Elektra bude ucházet o přízeň publika a poroty tohoto festivalu již potřetí, tentokrát v roli scenáristy filmu Samotáři
Petr Zelenka natočil jeden z nejlepších českých filmů posledních let - Knoflíkáře. Je také jedním z nejpříjemnějších lidí z filmové branže. Když jsem se ho ptala, jestli podobně jako Jan Svěrák zpychne, až dostane prvního Oscara, řekl, že si na něj zatím nemyslí. Syn scenáristů Otty a Bohumily Zelenkových vystudoval na FAMU scenáristiku. Jak se v našem minulém rozhovoru přiznal, přijímačky na školu mu usnadnil fakt, že je synem známých rodičů. Následující filmografie vypovídá o tom, že snad nezabíral ve školních škamnách místo někomu talentovanějšímu. Už na FAMU na sebe upozornil scénářem k filmu Jana Hřebejka Co všechno víte o sexu a bojíte se to prožít. Do širšího diváckého povědomí vstoupil Petr Zelenka jako televizní scenárista. Jeho podpis najdeme pod scénáři televizních komedií Jana Hřebejka, Zdeňka Zelenky i Dušana Kleina. Režijním debutem Petra Zelenky je Visací zámek (1993). "Visáči říkali, že jim lidi poté, co to šlo v televizi, v hospodě kupujou pivo, a tak jsme pochopili, že je to průlom," ironizuje své režisérské začátky Petr Zelenka. Na základě tohoto filmu jej kontaktoval Čestmír Kopecký z České televize a vznikl první film pro kino Mňága - Happy End. Spolupráce Zelenky s Kopeckým vyvrcholila pak zmíněnými Knoflíkáři. Oba naposled jmenované filmy získaly ceny doma i v Evropě, včetně nejvyšších ocenění plzeňského Finále Zlatých ledňáčků. V pondělí v plzeňském kině Elektra bude o přízeň publika i porotců usilovat další snímek s rukopisem Petra Zelenky. Tentokrát napsal spolu s Olgou Dabrowskou scénář k filmu Samotáři, jehož režie se ujal David Ondříček. Plzeňané jej uvidí v předpremiéře. Pokračování na str. 21
Dokončení ze str. 17
Po Knoflíkářích, kde jste s Olgou Dabrowskou napsal scénář a snímek sám režíroval, jste se v Samotářích vrátil ke své původní profesi scenáristy. Proč? To je jednoduché. Rád píšu scénáře. Je to to nejzajímavější na celé té filmové mašinérii. Možná tak střih se tomu může maličko vyrovnat. Zkrátka jsem si to teď mohl dovolit. Předchozími snímky jsem si vybudoval jakousi pozici, takže teď mohu opět vystupovat pouze jako scenárista a je to v pořádku.
Kdysi jste řekl, že Jan Svěrák, Saša Gedeon na rozdíl od vás umějí vyprávět obrazem. Je to handicap na celý život, nebo se můžete časem v tomto směru zdokonalit? A nebyl to jeden z důvodů, proč jste režii svěřil Davidu Ondříčkovi? Je pravda, že nejsem bytostný filmař. Nevyprávím prostřednictvím záběrů. Jsem spíše divadelní typ režiséra, který staví film ze scén, a ne ze záběrů. Doufám, že se v tom zlepším. Na natáčení Samotářů jsem chodil denně, jednak abych tomu filmu pomohl a jednak, abych se něco naučil.
Dokonce jste na tři dny převzal otěže režie do svých rukou... Ano, tři dny jsem režíroval. David měl zápal plic.

Takže to běželo bez problémů?
Samozřejmě, ten film byl rozjetej, a jak se rozjede, tak už to může režírovat kdokoliv.
Na vašich filmech, ať už to byly Mňága - Happy End nebo Knoflíkáři, se mi líbí to, že i když scénář vychází z reality, vaše vyprávění má magickou schopnost a ve filmu se příběhy jakoby vznášejí nad realitou... David Ondříček říkal, že příběh Samotářů bude co nejblíž realitě. Máme se bát, že film bude postrádat vaše kouzelné ireálno? Doufám, že ne. Je to zatím nejrealističtější z mých filmů. Ale jak jsem sledoval natáčení, tak tam budou nejméně tři scény, které realitu filmu posunují někam dál. Které vyjdou z reality, ale samy si je nedokážete jako diváci vymyslet. ... a budou tam zase Japonci.
A taxikář?
Ano, ale je zlý a je tam jenom chvilku.

V počátcích vaší tvorby jste spolupracoval s Janem Hřebejkem, oba máte rádi Woody Allena, který po celý život ve svých filmech řeší milostné vztahy. Proč jste scénář nesvěřil Hřebejkovi? My se s Honzou natolik známe, že už se nemůžeme navzájem překvapit. Možná jsem tu spolupráci ukončil já, ale nijak toho nelituji. To je, jako když s někým chodíte, a pak se s ním rozejdete. Už se to těžko vrací. A nebo pak se ten vztah musí vrátit řádově jinam.
V Knoflíkářích je leitmotivem náhoda. Jaká je ta červená linka v Samotářích? Já scénáře píšu o tom, co mě trápí. V Konflíkářích mě trápila náhodnost chování světa a v Samotářích mě trápí to, jak lidi spolu nedokáží žít. A když to řeknu úplně obecně, tak se nedokážou rozhodovat. Obecně, ale především ve vztazích.
Na vašich minulých filmech se velkou měrou podílel jako producent Čestmír Kopecký, který v současnosti dělá ředitele karlovarského divadla. Jak vám chybí on i zázemí České televize, jež vám zprostředkovával? To je člověk, který mě celého vytvořil. Pro mě je to pořád takový pánbůh. Mně se zdá, že mi nechybí, ale pravda bude asi taková, že o tom ani nevím, a chybí mi. Až se pokusím financovat svůj další film, tak to uvidím i prakticky. Byl nejenom výborný producent a platil mé filmy, ale on mě navíc inspiroval, abych něco psal. Různě mě urážel a ty urážky mě motivovaly. V tomhle mně bude asi chybět napořád. Samozřejmě, až napíši další scénář, tak mu ho odnesu jako prvnímu.
Takže věříte v jeho filmový návrat?
Vlastně mě zaskočilo, co teď dělá. Myslím si, že sestoupil o stupínek níž, ale on je právě ten geniální člověk, který dokáže přesvědčit, že naopak myslí dál než my. Takže je docela možné, že třeba změní kulturně od základu celé západní Čechy.
Knoflíkáři byli mimo jiné oceněni jako evropský debut roku. Myslíte si, že to pozitivně ovlivnilo producenty? Že se pohrnou a budou vám nabízet peníze? Jaká je má pozice v Evropě, nevím. Němci mi nabídli režírovat krátký film podle mého scénáře. To je taková konkrétní odezva na Knoflíkáře. V Čechách se moje pozice změnila k lepšímu. Financování ale zůstává věcí České televize a grantu. Nedělám si iluze, že by si ředitel nějaké banky pamatoval Knoflíkáře nebo moje jméno a díky tomu přispěl na můj další film, to ne. Myslím, že tohle funguje spíše u kulturních institucí.
Z plzeňského Finále jste si už po dvakrát odvezl hlavní cenu Zlatého ledňáčka. Letošní třináctý ročník zahájí v pondělí večer předpremiéra Samotářů. Znamená to, že máte pro Pzeň nějakou zvláštní slabost? Pro Plzeň jako pro město ani ne, spíše pro těch pár lidí, kteří festival organizují.
Vím, že jste měl dvě rockové kapely, posloucháte punkovou muziku, čtete Bukovského - to jsou poměrně drsnější věci. Zůstává ve vás prostor také pro nějakou něhu? Mně tyhle věci připadají hrozně něžné. Ta něha je v tom. Já jsem romantický typ. Hodně tvrdý, ale romantický. Jinak bych to nemohl psát přece. Myslím, že ty příběhy jsou o lidech a svým způsobem jsou něžné, i když můj humor je někdy černý. Taková něha, jaká je v těch scénářích, tak taková je asi i ve mně. Občas si ženy stěžují, ale kdyby jí nebylo, tak by asi se mnou nebyly. Některé věci totiž beru hrozně vážně.
Co například?
Překvapila mě anketa na Svobodné Evropě o tom, jaké mají mladí lidé vzory. Pouze 33 procent lidí odpovědělo, že nějaký vzor mají, a pouze tři procenta uvedla vzory, na které si mohli sáhnout nebo které znají. Zbytek byly komiksové postavy, zpěváci z televize a podobně. Myslím, že je dobré si tuto otázku vyřešit.
A vy nějaký vzor máte?
Samozřejmě je mohu rozdělit do různých oblastí, ale kdybych je měl sloučit, tak by to byli Václav Havel a Kurt Vonnegut. Jsou to lidé, kteří neměli život snadný a přímočarý. Jak v tvůrčí oblasti, tak s těmi vztahy. Václav Havel je dodnes tvůrčí, má minimum předsudků na to, kolik mu je. Do toho je nevázaný typ, je to trochu děvkař, ale hrozně vzdělaný.
Pokud vím, svůj další vzor Kurta Vonneguta jste navštívil ve Spojených státech. Proč on? Kvůli tomu, co napsal, kvůli tomu, že adoptoval děti své sestry, vychoval vlastně šest dětí, pak se mu to manželství rozpadlo a musel vytvořit jiný vztah. Také mám dojem, že je doposud mladý, i když je mu už myslím sedmdesát pět nebo šest let.
Máte téma na další celovečerní film?
Mám dvě témata, ale vlastně ještě nefungují. První je o čím dál menší radosti z kulturních zážitků. Jdete do divadla a zjistíte, že ten vněm byl slabší. Jde o nedostatek kultovních podnětů. To je první téma, o kterém přemýšlím - o smrti filmu. A druhé o revoltě proti politickému systému tady, což zní psychologicky a těžce, ale byla by to zase černá komedie. No ale nedokážu to zatím naplnit.

ALENA KODLOVÁ, Plzeňský deník, str. 17, 08.04.2000