VISACÍ ZÁMEK (Punc)
Visací zámek je legendou. Stokrát přetáčené nahrávky skupiny jsou jakýmsi povinným slabikářem snad každého začínajícího rockového posluchače, a třebaže VZ v poslední době částečně ztratil na své popularitě, desku si po osmi letech své strastiplné existence určitě zaslouží. "Zámci" za ta léta svůj neumětelský metalpunk vybrousili bezmála k dokonalosti, takže na albu nenaleznete dříve tak charakteristické neladící kytary, rozhozenou rytmiku či zpěváka intonujícího způsobem, z nějž se hlasovým pedagogům musely otevírat kudly v kapsách (se svým poněkud zastřeným a ne právě ideálně posazeným hlasem se Hony Haubert naučil zacházet až k dnešní stoprocentní srozumitelnosti i na koncertech, přesto se typickým rušivým manýrám ani zde nevyhnul). Na rozdíl od prvního singlu tentokrát studioví technici nezadusili přirozenou syrovost a (byť nepříliš velikou) agresivitu kapely - dokonce si troufám tvrdit, že VZ, ačkoliv se nikdy za čistý punk rock nepovažovali, v některých věcech znějí o dost dravěji než mnozí navztekaně se tvářící punkeři postižení syndromem vynucené melodičnosti. Muzika Visacího zámku je nepochybně velice jednoduchá, ani v aranžmá - až na nečekané dechy v Uniformách - nás ničím nepřekvapí, ale přece jen má zvláště v novějších skladbách daleko k primitivnosti. Vítaným zpestřením je regae Dopravní značky, i když mu chybí ona karibská lehkost a sedí takříkajíc na zadku.
Teprve tato deska mne přinutila do jisté míry přehodnotit svůj názor na texty VZ. Vždycky se mi zdály slabší, zejména pro punk pramálo razantní a nekompromisní. Jenže na druhé straně - pominu- li úletový Stromeček a legrácky ze samých začátků souboru jako Stánek a Traktor - zjišťuji, že skupina si v porovnání s mladými punkýši, o metalistech samozřejmě ani nemluvě, zachováva od popisovaných témat odstup a nemlátí kolem sebe hlava nehlava. Platí to jak pro přímočarejší, vzdorovitější záležitosti (Strach, Mír a klid), tak pro abstraktněji formulované texty, navzdory tomu, že se tu nejedná o žádné oslnivě metaforické veršotepectví a už vůbec ne o do sebe zahleděný symbolismus. Že však výborný Strategický ústup zobrazuje dilema člověka stojícího před rozhodnutím zda emigrovat či nikoliv, to ví asi jen soubor sám a hrstka zasvěcených... Za nejzdařilejší skladbu považuji Uniformy, nejen díky výjimečně stravitelnému, neb s nadhledem zpracovanému antimilitarismu.
Na jednu podstatnou věc bych málem zapomněl. Je jí značná originalita, kterou VZ před časem zaujali i Angličany přítomné na Rockfestu. Visacímu zámku se skutečně podařilo vytvořit svébytnou domácí podobu pistolnického rocku, nicméně možná právě proto se o punku v jeho případě už ani nehovoří. Ale není vlastně jedno, jak tomuto stylu říkáme?
