Rozhovor, který za trest udělil VZ5 jednomu nejmenovanému módnímu časopisu jako odpověď na jejich neprofesionální odtázky.
Jak často hrajete, chlapci?
Cca 5x měsíčně.
Kdo vám dělá agenturu?
Jakýsi Martin Dont.
To je Angličan, nebo Američan?
Ne, to je Čech jak prase. Taky jsme se tomu jménu poprvé divili. To bylo tak: Jednou jsme měli koncert na Mlejně, kam jsme odvezli apáru jako obvykle na přívěsném vozíku taženém dáčkou. Na parkovišti stál mikrobus VW zvaný ponorka s nápisem DONT TRAVEL. Vzadu na skle stálu: Luxus Bus mit WC, Dusche, Bar, Icebox, Pak se objevil majitel - mánička s kolébavý krokem, v ruce bagetu. Když nás spatřil, hned nám nabídl agentáž a dopravu. Tak jsme si plácli a dáčku i s vozíkem jsme pustili z nedaleké skály do Prokopského údolí.
On neměl jiné zájemce o dopravu?
Prej ne. Lidi si totiž nápis na jeho mikrobusu špatně překládali jako NECESTUJ, takže s ním nikdy nikdo nikam nejel.
Dobře. A u koho vydáváte svá díla?
V minulosti většinou u Monitoru/EMI. Ovšem teď jsme podepsali dlouhodobý kontrakt s bratry Warnerovými.
To zní dost familierně. Vy je znáte?
Jo. To bylo tak: V roce 1961 jsme chodili do školky s trojčaty v pruhovaných námořnických trikách. Ti kluci byli dost ambiciózní a furt chtěli do televize. Tak jsme je tam přes naše konexe dostali do pořadu Bratři v triku. A oni že nám to nikdy nezapomenou. V roce 68 pak emigrovali do Států. Nedávno byl sraz absolventů školky po 40-ti letech. Byla tam trojka postarších zavalitých chlapíků. Byli to oni. Prý je adoptovali manželé Warnerovi. Tak na jejich počest založili slavnou gramofonovou společnost Warner Bros. Když nás uviděli, plakali dojetím a hned na místě založili svoji českou pobočku a s námi uzavřeli kontrakt.
Pěkné. A kde koncertujete?
Tak různě. V Praze kupř. na smetišti. Říká se tam tomu Modrá Vopice.
