VISACÍ ZÁMEK, ZÁVIŠ
7. 12. 2002, Palác Akropolis - Praha
Přetržená cedulka "Dnes vyprodáno" (původně) úhledně přilípnutá na dveřích žižkovského Paláce Akropolis příchozím jasně signalizuje, v jakém duchu a atmosféře se dnešní koncert Visacího Zámku ponese. Vyskytlo se totiž hned několik pádných důvodů k pořádné oslavě. Jednak na den přesně před dvaceti lety Visáči poprvé obšťastnili publikum svým veřejným vystoupení. Ku příležitosti vzpomínky této význačné události pak právě vychází vyčištěný zvukový záznam osmnáct let starého "prvního galakoncertu" na vltavském ostrově Žofíně, který je samozřejmě třeba jaksepatří pokřtít. A aby toho nebylo málo, jedná se o poslední letošní pražský koncert s přívlastkem kulatě výroční - letos totiž skupina slaví 20 let své existence. (více viz rozhovor v tomto čísle).
Začíná se hluboko před osmou večerní, neb končit se v Akropoli musí striktně v deset a takováto mnohonásobná oslava jednoduše nejde odbýt. Publikum je v tomto ohledu maximálně uvědomělé a tak prvotní nástup hudebníků včetně početného doprovodu (ten usedá ve stylizovaném výčepu na valníku kulisního traktoru přímo na pódiu) sleduje řádně zaplněný sál i balkon. Inženýr Haubert všechny příchozí vítá na "výročním sjezdu Traktoristů" a uvádí hosta "porno-folkera jménem Záviš", který celý koncert startuje okázale obscénním Songem o Kokotech. Pak už ale pódium patří oslavencům. Ti přicházejí stejně jako při úvodním entreé oděni v různobarevných tmavých pracovních oděvech, Haubert pak jakožto frontman celý v bílém (ovšem taktéž pracovním úboru), všichni pak obuti v gumáky či holínky. První polovina koncertu má být průřezem později křtěného CD, tedy reminiscencí na vůbec první koncert. Na úvod zní Mír a klid s vše říkající slokou "Nevím co chci/nevím co si myslím/Nevím co dělat se svým mozkem vyschlým". Jak tábor pod pódiem tvořený především bujarými pubescenty, tak z nadhledu balkónu vše vychutnávající již odrostlí (ex-)pankeři jsou ve svém živlu hned od začátku. Velkou měrou tomu jistě napomáhá krom slavnostní atmosféry i výborný zvuk se zřetelným zpěvem, vyváženými kytarami a šlapající rytmikou jíž dominuje mlaskavý kopák a hutně zvonivá basa. Hymna šibeničních bratří, Maluje sele, Půlnoční myš, Kanárek nebo Startky to jsou pecky které zní ještě před první pauzou. Ta zůstala z nostalgie zachována stejně jako při žofínské premiéře. V Akráči jí vyplňuje dvěmi písněmi již o poznání podroušenější Záviš. Téma se nemění, jen výrazy houstnou. Podle délky a hlučnosti potlesku však vlasáč se španělkou slaví u větší části nemalý úspěch. Druhá polovina příběhu trojjediného hrdiny Hároše Čápapiho a jeho blízkých začíná vůbec největším hitem Visacího Zámku, skladbou s agrární tématikou a jménem Traktor. V obdobném tempu navazuje Průšvih, Aspirin a Na náměstí Karlově, aby trochu zklidnění přinesla původním americkým undergroundovým punkem šmrncnutá skladba Babice. Druhou čtvrtinu vystoupení pak uzavírá spíše střednětempý blok Dáša, Vlasta, Neumětel kovový a Pólnočná pretiekarská draha (takto svérázná předělávka známého hitu Katapultu). Jako úplné finále pak ještě probíhá křest zmíněné živé nahrávky a dekorování členů skupiny za společnou dvacetiletou výdrž. Jako dary jsou předávány dort s vyobrazením obligátního traktoru, kytice čabajských klobás, Francovka a různé další signifikantní trofeje a relikvie. Předěl opět vytváří Záviš svými, tentokrát dokonce třemi, vulgárními odrhovačkami. Zbytek, tedy druhá polovina koncertu, se nese ve znamení novějšího repertoáru, který kapela přehrává již "civilně" ustrojena. Dlužno podotknout, že tyto písně již více splývají v jeden souměrný celek. Dostane se dokonce ještě i na jednu Závišovu vsuvku. Na přetřes přichází například Všichni mi lhaly, Poslední královna, Teepee, Šípy, Desperádo, Telč či Stromeček v podání kytaristy Majka Pixíse. Největší úspěch ovšem mají Spermie, jimž vizuální doprovod dotváří opravdová, byť trochu více oplácaná striptérka, která ze sebe postupně shazuje veškeré své pastelově oranžové svršky i spodky. A jelikož jde dnes o opravdu unikátní akci, povoluje pořadatel přetáhnou policejní desátou hodinu přídavkem Stánek. Fanoušci mocnými ovacemi vyjadřují své uspokojení z dnešní show, ještě mocnějším pískotem však dávají jasně najevo, že by Visací Zámek pódium ještě rozhodně opouštět neměl. Leč zákon je - pro pankáče dost nepochopitelně - zákon.
Po dlouhé době zase jeden vydařený punkový koncert. Tak jen houšť a hodně zdaru do dalších iks let!
