VISACÍ ZÁMEK
11. 12. 2008, Praha, Lucerna
Text: Pavel P. Král
Foto: Martin Edlman (visaci.cz)
"Visí a houpe se a směje se nám, a klíče z tlamy nevrací, zamyká nás do svý statečnosti, kovový zámek, zámek visací..." Po těchto několika málo verších muselo být i těm nejnáhodnějším návštěvníkům úterního programu v pražském kulturním svatostánku Lucerna jasné, kdo že tu právě rozjíždí svoji megaparty. Ano, jistě – pětice punkových inženýrů s krycím názvem VISACÍ ZÁMEK, která sem přišla oslavit čtvrtstoletí života.
Coby gratulant přispěchal více než dvoutisícový dav fanoušků, kteří před dvacátou hodinou zaplnili nejen prostory k stání, ale snad do posledního místečka i balkony hlavního sálu historické budovy. Samotní Zámkové v čele se 'zpívajícím básníkem' Honzou Haubertem a kytaristou Michalem 'Štětináčem' Pixou vtrhli na pódium, vyzdobené na jedné straně obligátním umělecky vyvedeným artefaktem v podobě zlatavého zámku a na té druhé státní vlajkou – ke všemu za doprovodu národní hymny – stylově ve 20:07, aby hned z kraje začali hustit do lačných uší přítomných punkýšů snad všech věkových kategorií svoje hitovky. Koncert uvádějí zmiňovanou titulní písní a pak už následují skladby vlastně bez ladu a skladu. Největší ohlas mají pochopitelně starší pecky jako Vlasta, Stánek, Čekání, Na náměstí Karlově nebo Dáša, ale i věci ze zatím poslední studiové nahrávky Punk! (Setkání, Hrad, Pitomá, Temelín a další).
A protože při podobné akci nemohou chybět speciální hosté, Zámci bůhví kde vyštrachali svoji letitou 'groupie' a kdysi nadějnou herečku Lenku Kořínkovou, která se s grácií sobě vlastní zhostila funkce jakési konferenciérky tohoto narozeninového koncertu. Jako doslovná reminiscence na mystifikační TV dokument z úvodu devadesátých let VZ 1982 – 2007 působí výstup formace Ivan Hlas Trio, která do akustické podoby přetaví několik zámkovských songů, ale i něco vlastních autorských písní. Krom pseudopunkového smyčcového kvintetu dostává lidi do varu rovněž příchod takzvaného 'knížete pornofolku' Záviše, s nímž si i někteří inkousti mezi posluchači zanotují jeho velice avantgardní zhudebněné verše. Vůbec tyhle trefně načasované pauzy, z nichž zaujal i poutavý přednes jednoho z Haubertových textů, a to pouze do Evina roucha oděné recitátorky, přichází skákajícímu a potícímu se davu vhod. Může totiž nabrat sil na další přísun vypalovaček.
Nesmí chybět Hymna šibeničních bratří, Kanárek, před nedávnem oceněná klipovka Známka punku, samozřejmě "nejslavnější písnička všech dob" Traktor ani Cigára, při kterých skanduje a křepčí i čestná lóže. Stejně jako po prvním vytleskání (to se dostavuje po zhruba třech hodinách koncertu!) antivánoční kousek Stromeček, během něhož je před zraky udivených naplněna jeho obsahová podstata a nazdobený smrček se na pódiu za vřelého přispění akčního štábu skutečně vznítí. Famózní! Chyběl snad už jen obří narozeninový dort se svícemi, kterým by kapela mrštila do davu.
"My jsme špatní obchodníci, vždycky na nás někdo vydělal," sděloval ve výše jmenovaném dokumentu jeden ze členů VZ o obchodním talentu skupiny. 11. prosince však tohle tvrzení postavili na hlavu, protože najít v sále jedince bez nějaké zámkovské propriety zakoupené přímo na akci by byla práce obludná.
Samozřejmě osazenstvo Visacího zámku vstoupilo do let (vždyť druhý kytarista Ivan Rut oslaví napřesrok dokonce abrahámoviny), takže určitá 'pantátovitost' je na téhle partičce znát. Ale stále se snaží svojí legendě nezpronevěřit. A to se tomuhle rozdováděnému koncertu, který v ledasčems připomínal památný Žofín z února čtyřiaosmdesátého, povedlo. Uvidíme, jestli se jim to bude dařit i v budoucnu. A třeba dalších pětadvacet ro(c)ků...?
