Visací zámek na prahu plnoletosti, ale stále pubescentní
Třináctého prosince 2000 sice veteráni našeho punku, Visací zámek, oslavili osmnáctiny (rozumějte - jako kapela, jinak už jsou pochopitelně ve věku, kdy jim není radno věřit), ale na jejich nové desce Znovu zasahuje to pochopitelně není nikterak znát. Stále si jedou svůj vzor 77 transponovaný na českou scénu právě zhruba s pětiletým zpožděním. A je bezesporu dobře, že se nesnaží o nějakou inovaci.
Kdysi mi Lemmy z Motorhead tvrdil, že není možné neustále psát texty o šnůrách, holkách a chlastu, ale to pro "Visáče" pochopitelně neplatí. Ostatně rychlé úderné punkové odrhovačky, často velice příbuzné "poetice" Tří sester, jsou nejsilnější stránkou souboru a pokud nepřesáhnou stopáž tří minut, tím lépe. Téma alkoholu dokonce zcela dominuje a je snadnější spočítat písně, kde se tento motiv neobjevuje, než naopak. Logické je tedy i zařazení plastikovské Francovky ve zdařilé úpravě Michala Pixy. Běda však, když se kapela rozhodne skladbu protáhnout na pět minut, jak je tomu ve případě Komu velí. To je rozvleklost, až punkový pámbu brání, a nepomůže tu ani výrazná zpěvákova "švestička". Za zmínku stojí také rottenovské vokální griffy v Jezírkách. Zpívat "šicí stroj" jako "destroy", to je vskutku milé. Zdařilý je i dialog mezi dívkou a "prcířem" ve wab šubab rokenróóóllu Stopařka. Slibný je i bustrovaný recitativ v úvodu Telče, který se rozvine ve střídání melodických pasáží s drsárnami. Milou hříčkou je pak závěrečná Good Bye. Co mi to jenom připomíná? A pak je tu opravdu milý bonus v podobě Lokotraktoru, což je jakási technoverze dávného megahitu Traktor, na jejíž úpravě se kromě Pixy podílel i producent Martin Dont. Tudíž přece jen nějaká inovace. Že by se další dílka Visacího zámku ubírala tímto směrem? Každopádně prozatím jedou hoši v punku... jako na traktoru.
