...

opatrně vykopete. Říkám opatrně, ty trouby můžou bejt pěkně zteřelý! Tu podepište hle zde protokol bezpečnosti práce."

"Tak musí být někde pod tímhle kolíkem!" vmísil se mezi nás proutkař.

"Jak hluboko?" vyzvídal mistr.

"To nemůžu říct, ale tah je silný," odpověď proutkařova. A když viděl naše skeptické pohledy, dodal: "Klidně si to můžete zkusil sami!"
To jsme samozřejmě hned všichni vyzkoušeli a podívejme, virgule se opravdu otáčela přesně nad kolíkem.

"Ověřená věc, páni inženýři, tady hle zde Olda se nikdy nesplete!" mnul si ruce mistr.

"Tak kopejte opatrně. Pojď. Oldo, jedem!"

Něžným vyhrabáváním ohludné jámy jsme nakonec strávili celých čtnáct brigádnických dnů. Plynovod jsme nikdy nenašli. Ještě že jsme byli placeni v časové mzdě 9 Kčs za hodinu.

Avšak můj ekonomický výsledek nebyl ve finále takový, jak jsem očekával. Jednoho dne jsem totiž po šichtě marně hledal kalhoty, mé milované frajerské jeansy. Žaloval jsem mistrovi a ten pravil: "To hle zde se občas stává. Ty už nenajdeme. Běž to nahlásit na policii, však jsi tu pojištěnej."

Udělal jsem, jak mi řekl. Jenže ve služebně VB se to nečekaně zvrtlo.

Otázka: "Jak vypadaly vaše kalhoty?"

Odpověď: "Byly to skoro nové džíny Levis!"

Otázka: "Levis?"

Odpověď: "Ano."

Otázka: "Hele, mladej, dej sem občanku! Kdo tě sem poslal?"

Odpověď: "Zde hle. Náš stavební mistr."

Otázka: "Ty máš devizový konto?"

Odpověď: "Nemám."

Otázka: "Tak kde jsi koupil ty levisky? Nekecej, že v Kotvě!"

Odpověď: "No to ne. Jsou z tuzexu."

Otázka: "Tebe nám sesílá samo nebe. Hele, studentíku, tak nám teď povíš, od koho jsi koupil bony. No moc nečum. Buď nám řekneš, kdo ti prodal bony, nebo není co hlásit pojišťovně a nedostaneš ani hovno."

Potvrzení pro pojišťovnu jsem nedostal a ještě jsem byl rád, že jsem nebyl zatčen pro maření devizového hospodářství.