Dvacet let od svého založení plánovala skupina Visací zámek oslavit koncertem na velké scéně Narodního divadla v Praze, v roce 2002. Tehdejší ředitel Dvořák s koncertem souhlasil, ale pak se zalekl a dohodnutý termín raději věnoval úklidu. Letošní jubilejní koncert k 25. výročí existence Visacího zámku se odehraje v prostředí poněkud tradičnějším, ve velkém sále pražské Lucerny, 11. prosince. Za těch pět let od posledních oslav se ale mnohé změnilo. Mimo jiné byl Visací zámek (jako jediná kapela ve střední Evropě) v roce 2005 vyhlášen památkou UNESCO.
Aktivity UNESCO, které doposud zahrnovaly pouze ochranu budov, parků, historických plavidel, či dopravních prostředků, se tímto rozšířily i na oblast rockové hudby. Kromě Visacího zámku je takto chráněna i irská kapela U2, rovněž velice stabilní rocková formace.
Joavez Jimenez: Rocková hudba je svého druhu relikvie a jako k takové k ní musíme přistupovat… Visací zámek je kapela, která nejen že od svého založení v roce 1982 nikdy nepřestala veřejně vystupovat, ale nezměnila za dvacet pět let své existence ani v nejmenším nástrojové obsazení. Dnes vedle sebe na pódiu stojí ti samí lidé jako před pětadvaceti lety. Šklebí se na sebe a kopou se do zadnic stejně jako v roce 1982. To je světový unikát.
Právě neměnnost obsazení byla hlavním faktorem, proč skupina dosáhla statutu rockové památky. Zatímco u naprosté většiny jiných skupin zasáhla do hry smrt, emigrace, hledání „ideálního zvuku“, či obyčejná lidská nesnášenlivosti, Visací zámek byl od počátku známý obrovskou mírou tolerance členů vůči sobě navzájem, i vůči zvuku jednotlivých vlastních nástrojů. Tato punková formace se tak stala symbolem věrnosti. I proto má dnes ve znaku kromě pukového D.K. i obrázek labutě.
Ze statutu „památky“ plynou kapele nemalé dotace, které jsou trnem v oku jiným, méně stálejším tělesům.
Snažili jsme se vždy o maximálně dobrý zvuk. Aby to prostě šlapalo. A tomu jsem podřizoval i nástrojové obsazení Olympiku. A to, že jsem v kapele zůstal v podstatě sám, nevnímám negativně. Mám konečně zvuk kytary, se kterým jsem spokojený a to ostatní je pořád ještě přede mnou. A na nějaký dotace kašlu. (Petr Janda)
„Já jsem jim říkal ať Iva nevyhazujou“ (Tony Ducháček, Garáž)
Finance ovšem mohou být použity pouze na obnovu a konzervaci kapely, ne však přímo pro potřeby jednotlivých členů Visacího zámku. U nich komisaři naopak dohlížejí na to, aby vše zůstalo při starém, tedy ve stavu, v jakém se nacházela kapela na počátku devadesátých let.
Ivan Rut: Sice nám přispívají na vybavení a platí cesty na vzdálenější koncerty v méně rozvinutých oblastech České republiky, ale na druhé straně nákup nových kytar a zesilovačů a kytarových efektů podléhá schvalování komisařů UNESCO. Každý pokus o nový zvuk kytary je předem marný.
Prof. Rudolf Zahradník, AV ČR: Odborníky bude jistě zajímat, že bubeník má šlapku k velkému bubnu vyrobenou ze dřeva chráněného korkovníku amurského (Phellodendron Amurense) a basový umělec používá jako nástrojový aparát pračku se sušičkou. Kytaristé si trsátka vystřihují z karoserií již nedostatkových Trabantů, a zatímco Ing. Rut má kytarové combo se zabudovaným včelím úlem, Ing. Pixa hraje na balzovou elektrickou kytaru přes parní zesilovač. Investice UNESCA na nepřetržité restaurování této unikátní světové technické a kulturní památky se rozhodně vyplatí.
Přitom nejde jen o uchování původního zvuku bandu. Konzervaci podléhá i osobní život umělců. Vše, co by mohlo vést k ropadu kapely, či k porušení rovnováhy sil uvnitř hudebního punkového tělesa, je zakázáno.
Michal Pixa: Posledních patnáct let jsem vedl dvojí život. Měl jsem manželku a děti a vedle toho paralelně milenku, která byla se vším srozuměna. Svůj čas jsem dělil mezi tyto dvě ženy a kapelu. Vloni jsem se rozhodl svůj paralelní vztah ukončit, hlavně z časových důvodů a také z důvodů vysokého věku. Ale nebylo mi to umožněno. UNESCO tvrdí, že jde o porušení status quo a ohrožení zaběhnutých vztahů uvnitř kapely a hrozí nám odebráním dotací. Na radě kapely bylo odhlasováno, že mám v dosavadním životě pokračovat. Moje manželka s tím souhlasí…
Kytarista kapely si stěžoval u společnosti „Člověk v tísni“ na porušování lidských práv, ale zdá se, že s podobným případem si evropské právo nedokáže poradit.
Šimon Pánek: Jde o sporný případ, kdy člověk přestává být živou bytostí a stává se exponátem, tedy předmětem a vztahují se na něj zákony a nařízení obojího druhu.
Souvisí stav vašeho chrupu s tím, že „vše musí zůstat při starém“?
Jan Haubert: Chrup mám zdravý. Ale dentista musel použít speciální plomby, které vypadají jako zkažené zuby. Jenom proto, že takové zuby jsme měl v roce 1991.
Jak vidíte svoji budoucnost v takové situaci?
VZ5: Určitým řešením by byla smrt nebo sebevražda jednoho z nás. Na začátku nového roku se chceme sejít a tuhle možnost zvážit.
Další otázky:
Ovlivní letošní koncert v Lucerně to, že VZ je rocková památka?
VZ3: Jako určité předznamenání našeho výročního koncertu uspořádali organizátoři ve Velkém sále Lucerny výstavu rozpůlených a do formaldehydu naložených těl tragicky zesnulých rockových hvězd, „Bodies“. Za fenomenální považuji především obnažené plíce Boba Marleyho nebo mokvající mozek Jima Morrisona.
