DALŠÍ KULTOVNÍ KONCERT, Staré město 15.3.2003
Je sobota dvacet hodin. Řítíme se vypůjčeném voze otce mé holky po nepřekonatelné asi čtyři metry široké dálnici z Přerova na Uherské hradiště. Cílem je Staré město a jeho místní Sokolovna. Má milá vedle mne si prozpěvuje: "Jedu fotrovým fárem, doprava zahejbám a pak jedu pořád rovně, opilcům se vyhejbám..."
Vcházíme do Sokolovny. Vstupné je "stopade" Za nejlepší a nejkultovnější kapelu je to sakra málo. Ptáme se, jestli to není omyl. Prý není. OK, míříme do mísního improvizovaného café. Tam to již ovládá Pixa a jeho červené kalhoty, ve kterých jsem ho viděl koncertovat snad již léta páně 1995 v ostravské Cihelně. Ta ale dnes, narozdíl od věčných Visáčů, neexistuje. Dnes je tam centrum pro feťáky. Kupuji si placku na bundu s motivem bezfiltrových cigaretových válců značky Start. Jako bonus obdržuji plakát s mohutným a graficky nápaditým nápisem: VISACÍ ZÁMEK- JOHN DEBIL TOUR 1982-2002. Dvacetileté turné? To tu ještě nebylo. To by rozložilo i Janáčkovu filharmonii. Názorný důkaz jedinečnosti tohoto tělesa přestárlých pankáčů, jak sám kapelu během koncertu sebemrskačsky nazval klasický básník a frontman inženýr Jan Haubert.
Beru útokem šatnu. Jsou tam všichni zbývající Zámkové. Je to fajn, dnes tedy nikdo neonemocněl zákeřnou formou nemoci s latinským jménem vagina traktoris, která v devadesátém šestém postihla Pixu. I tak byl ale ten tehdejší lednový koncert ve Frýdeckém atomovém krytu zvaném Stoun jedinečný. Visáči se mi na plakát zvěčňují teprve tehdy,když jim slibuji, že jím nahradím svatební fotografii v ložnici. To jim slibuji vcelku snadno, protože nejsem ženatý. Přeji jim hodně zdaru. Shodujeme se, že Rok ďábla je proti jejich dokumentu prachsprostý plagiátorský odvar. Utěšuji Visáče, že zase předběhli dobu. To mi souhlasně potvrzují a z očí jim vyzařuje, že jsou o tom i skálopevně přesvědčeni.
Koncert začíná. Předkapela přerovských šílenců Stará dobrá ruční práce boduje. Zpěvák oslovuje publikum jako kurvy a vytýká jim pasivitu. V zádech má zabodnutou dýku, což mi připadá docela výstižné. Kdyby ji tam neměl, píchnu mu ji tam sám. Po nejlepších kusech Fuckin U.S.A. a Kurva stát to kapela balí. Nastupuje zlatý hřeb večera.
Jako počátek Cikánka v instrumentálním podání se spoustou kytarových vyhrávek.Ivan Rut alias Hroch to bere zostra. Pak se valí mohutné staccato, staré fláky i nové věci se střídají ve vražedném tempu. Pixa předvádí své typické taneční kreace, nasraně vrtí hlavou masturbuje svou kytaru. Dopravní značky, Cigára, Vlasta, Všichni mi lhali, Stánek... Na traktor se Pixa s Hrochem vybavují speciálními, jak to nazývá frontman Haubert, "traktorovými kytarami". Je to síla. Hrochova kytara má dokonce i traktorový design. Poznávám v tom Zetor, ale typ nejsem chopen určit. "Kytary mají sice správný traktorový zvuk, ale jsou rozladěné!", glosuje situaci otrlý frontman. V cover verzi Gottovy písně z filmu Limonádový Joe valí Visáči dokonce čtyřhlasé vokály! Beach boys hadra! Basák Šťástka při tom kouří gigáro v koutku úst jako sádrový ježek a na lysé hlavě má umělohmotnou imitaci pankového číra. Situace začíná být naprosto frenetická. Publikum šílí, což dokazují omdlévající fanynky vynášené ze sálu plného vůně piva a přesládlého potu. V samém závěru koncertu se na pódium škrábe zcela nahý dlouhovlasý mladík. Pixa na něj ukazuje prstem a křičí: "Vlasta je hnusná, Vlasta je chlap!" Tak má vypadat vyvrcholení. To neznají ani Beatles v době největší slávy! VZ číslo 5 alias bubeník Pátek sice koncert trochu brzdil posíláním zpráv SMS během přestávek mezi písněmi, ale jak publikum ujistil Pixa, je již po léčení a omezil jejich denní počet ze 380 na 140. To je dobrá zpráva pro budoucnost.
Jedeme zpět. Otcův vůz nikdo neukradl, což je jistě potěšující. Hlavou mi zní stále sugestivní slova a razantní rytmika. "Možná na mě čeká láska, jenomže ne sama, čekání si v noci krátí s jinejma chlapama, můžu si něco přát, všechno to zaspat, zaspat, zaspat..." Sakra, jen to ne! Cesta je totiž úzká a tmavá a kdoví kam vede.
Ať žije Visací zámek!
P.S. Odezva na tuto reportáž by mi jistě udělala radost. Jinak hodně zdaru! S pozdravem PUNK´S NOT DEAD (panks not dít) VY VOLOVÉ ! Loučí se Rado H., básník, rocker, motorkář a amatérský fotbalista. Musím končit, schyluje se k válce a já ještě nemám nařezány žádné dopravní značky jako střelivo do minometu.
