Visací Zámek podlévaný RUMem!
(Beřkovice 15. 3. 2002)Po dokyho rozsáhlé kampani v DD-VZ (diskuzní díra) jsme se s vojaakem odhodlali vyrazit v pátek 15. března do jakýchsi Beřkovic na koncert VZ. Po krátké RUMové přípravě jsme byli odvezeni autem z Brna do Roudnice n L. Zde jsme se občerstvovali pivem, RUMem a kávou až do dokyho příjezdu. Spolu s jeho přáteli jsme dorazili na místo konání do hospody U židů.
Poté co nás Štetináč označil za kamarády z Brna jsme (dmoucí se pýchou) byli vpuštěni zadarmo. Ve čtvrtprázdném sále již sedával Káčula s panem Kotrbejlem. Visací Zámkové se odebrali na gulášek a my jsme začali nasávat. K dokyho domácímu RUMu (!!!) se skvěle hodily piváky, které bystrý číšník nosil přímo na sál. Domácí punkové sborově prozpěvovali osvědčené hity VZ a sál se zvolna plnil. V průběhu zvučení jsme poklábosili se Štetináčem a Honym, který dokyho RUM ocenil větou: "No, mě už ta RUMová příchuť není tak příjemná." Myslím, že i ostatním chutnal. Začal koncert. Visací Zámek překvapil svým příkonem místní jistič a pár minut byla tma. Zvuk se podařilo obnovit, ale problémy s elektřinou se vlekly celým koncertem. Nicméně jsme se začali s Vojaakem, dokym a místními pogéry zvesela okopávat za doprovodu skvělého Visacího Zámku, který předváděl plnohodnotný výkon, i když lidí v sále bylo pomálu a pogujících ještě méně. Štetináč lákal všechny blíže pódiu, ale zřejmě se báli toho zvláštního stvoření (doteď nevím jestli to byl kluk či holka, nebo to byl celý klam), které ač malé, bylo spolupogujícím velmi nebezpečné. V půli koncertu vojaakovo koleno vypovědělo službu a on zvolil pohodlnou pozici s čelem na umakartu. V technické přestávce, kdy VZ hledal mezi posluchači elektrikáře, pan Kotrbejl vyměnila s nevím-kým za nevím-co plechovku RUMu a kalilo se dál. Nevím, které všechny písně hrál VZ, ale určitě zazněla slibná novinka, kterou nám Štetináč slíbil. Tentokrát při přídavku hledání striptérky mezi fanynkami nevyznělo naprázdno a my jsme měli možnost shlédnou vlnící se prsy sličné děvy. Štetináč předal kytaru Honymu a předvedl se slečnou zajímavou kreaci, odehrávající se povětšinou na zemi. Publikum se konečně nahrnulo k pódiu a provolávalo slávu Visacímu Zámku. Škoda, že taková atmosféra nebyla hned od začátku.
Na pódium se začala štelovat další kapela a my jsme se Štetináčem vyrazili k baru. Vojaak musel být nesen (kvůli kolenu!) a Štetináč rozrážel davy výkřiky: "Neseme raněného!". Poté nám nejrychlejší kytarák na světě koupil Fernety a vojaak pod heslem: "RUM a nikdy jinak!" upustil nedopatřením panáka na zem. Visací Zámek bohužel musel odjet nakvap, tak jsme byli Káčulou odvezeni do místní sokolovny, kde jsme strávili příjemnou noc přikryti gymnastickým kobercem. Ráno nás doky odvezl na vlak a jel domů. My jsme si spravili náladu jointovým materiálem a nasedli do špatného vlaku. Po deseti hodinách cestování jsme konečně spatřili věže Brna. Ještě, že ve vlaku prodável týpek piváky. Nabízel nám i RUM, ale my `` my '' jsme odmítli.
