Nové album Visacího Zámku přináší obvyklou změť hudebních žánrů s převahou punku, okořeněnou uštěpačnými historkami „z podsvětí“, převážně z pera Honzy Hauberta. Jsou většinou docela zábavné, svižně napsané a většina z nás se v nich jistě najde. Ať už jde o klasický punk „Fuk“, zahraný s přehledem a příslušným drajvem, či „Setkání“ v duchu raných The Clash. Za „Hmyzákův víkend“ by se nemusely stydět ani „androšské“ party z Valmezu a hbitá vypalovačka „Hrad“ ve stylu Dead Kennedys vás nakopne až k rockové hitovce „Pták“, která se ale kvůli svému textu nikdy nebude hrát v rádiu, přestože by tam nepochybně slavila velké úspěchy. Kodrcavé rockabilly „Vágus“ s existenciálním poselstvím vás pak posune k současnému buldozeru tuzemských hitparád „Známka punku“, která je stejně tak dobrá jako její klip. Spíše hardrockový „Temelín“ předznamenává závěrečnou infantilní poťouchlost „Tys mě nikdy nemiloval“ s textem objasňujícím zákonitosti partnerských vztahů. Současným „Visáčům“ je celkem u prdele, jaký hudební styl zrovna hrají, jestli jejich sarkasmus a černý humor bude někdo chápat a jestli je vůbec bude někdo brát vážně. Rozhodně jim ale nechybí energie, skladatelská osobitost, nadhled a slušná dávka sebeironie. Jsou zkrátka sami sebou a vy to buď přijmete, nebo ne. Je toto známka punku? Z mého pohledu rozhodně ano.

Michal Jakubík
SPARK
(5 bodů ze 6 možných)