Punk je zpátky
Za dva roky oslaví dvacáté výročí své existence legendární VISACÍ ZÁMEK. Nicméně trvalo celé čtyři roky, než vyšlo jejich aktuální album nazvané Visací zámek znovu zasahuje; je zvláštní. Ještě před čtyřmi lety JAN HAUBERT zpíval, že kruh nemá konce, není to cesta, které bys měl věřit ... Dnes se vrací ke své počáteční hravosti, ani výrazy ze slovníku slangové češtiny nevynechává. Kruh jako by se uzavřel. Ostatně, právě se na hudební scénu zase vrátili Sex Pistols ...
Po vydání předposlední desky Sex, která byla po textové stránce výrazně vážnější, jste tvrdil, že slovní hříčky patří k mládí, vašemu věku však sluší určitá zahloubanost. Dnes jste ještě o čtyři roky starší, a přesto jste se znovu vrátil k legráckám.
To už teď asi bude stařecká senilita. Je sice pravda, že naše poslední dvě desky byly dost zahloubané, některé písničky poměrně dlouhé a pomalé, takže i když pár z nich se na koncertech uchytilo, desky samy naši fanoušci přijali trochu rozpačitě. I to byl jeden z důvodů, proč jsme teď chtěli natočit něco legračnějšího. Ale ne že bych se do toho musel nějak nutit, šlo to skoro samo, spousta těch textů vznikla přímo při zkoušení nových písniček.
U Morgensterna, tak jako v době vašich začátků, jste už inspiraci nehledali?
Připouštím, že jsem Morgensternem listoval, ale tentokrát jsem tam žádný vhodný text, který bychom mohli použít, nenašel. Naštěstí nás pořád ještě napadají vlastní texty. Dokonce nemám problém jednu skladbu otextovat hned dvakrát. Skutečně, na téhle desce je jedna písnička dvakrát. Vlastně to vzniklo náhodou, když jsme vymýšleli závěr ke skladbě Prasátko chtěli jsme něco výrazně pomalejšího. Jenže jak jsme si s tím tak hráli, tak se nám začalo zdát, že by z toho mohla být další písnička; stačilo ji jen otextovat. Dostala název Kozy a zařadili jsme ji drze hned za Prasátko. Dvě úplně stejné písničky, se stejným riffem, dokonce ve stejné tónině. Liší se pouze text a tempo. Ale to se zatím v žádné recenzi neobjevilo. Jen tu a tam písničku Kozy připodobňují k jedné naší starší skladbě.
Takže takový malý dárek pro kritiky.
Tak nějak by se to dalo nazvat. Pro fanoušky je na desce Visací zámek znovu zasahuje zase multimediální ocas, který obsahuje básničku, vlastně jakýsi videoklip bez hudby. Každopádně ta básnička je velmi zdařilá, takže bych rád doporučil, aby se na to každý, kdo stejně jako já nemá doma počítač, zašel k někomu podívat.
Lehce paradoxně právě tato vaše nová deska, která se hudebně i slovně vrací k vašim nejpunkovějším počátkům, vychází u velké společnosti Warner Music. Nakolik jste museli podléhat kompromisům?
My jsme si naštěstí celou desku natočili sami a pak jsme ji jako hotovou věc teprve nabízeli. A nutno podotknout, že počet vulgarismů v našich textech se stal předmětem dost dlouhého zkoumání, zda to přece jen už není trochu moc. Ale protože jsme zjistili, že už se s tím beztak nedá nic dělat, tak to tak zůstalo.
Vyrůstá na hudbě Visacích zámků i nová generace, nebo k návštěvníkům vašich koncertů patří především pamětníci?
Chodí i mladí. Abych tak řekl rodiče s dětmi. Zrovna nedávno na jeden náš koncert přišel otec s asi osmnáctiletým synem. Ten otec byl už na jednom z našich prvních koncertů, tehdy ještě jako náš profesor na stavební fakultě. Přišel tenkrát se svou manželkou, která byla zrovna v sedmém měsíci těhotenství, a protože před klubem bylo strašně narváno, musela i s tím obrovským břichem přelézat nějakou vysokou mříž, aby se vůbec na náš koncert dostala. Takže to jejich dítě, dnes osmnáctilý synáček, slyšelo prvně Visací zámek ještě dřív, než se narodilo. Ale i po těch letech se to oběma líbilo, syn se pak objevil znovu a dělal s námi rozhovor do nějakého školního časopisu. Ale ze všeho nejvíc ho zajímalo, jaký byl otec zamlada.
