19 let Visacího zámku v Akropoli 7.12.2001
Byl pátek 19.12. a na to, že je prosinec, je v Praze jako obvykle dost teplo a žádný sníh. Sraz s Filipem jsme měli já a Štajny na tramvajové zastávce u hlaváku. Kupodivu se tam s náma srazili i Brňáci, kteří se tam vyskytli úplnou náhodou. Tak jsme spolu s vojaakem a seginem pokračovali v naší cestě k U sadu. Jen jsme chvíli marně sháněli něco gumového, co by seginovi udrželo rohy na palici. (Nakonec mu Filip velkoryse nabídl vlastní gumičku do vlasů.) Po krátké rozepři o tom, kterým směrem jít či ne, jsme se zdárně dostali až před vchod. Dodnes zůstává nevyřešeno, kdo měl pravdu či znal kratší cestu nebo já nevím co...Když jsme se v hospodě po několikerém přemístění se od jednoho stolu k druhému v Mateřské škole konečně usadili a počali hasit pekelnou žízeň + někteří dokončovali své rohlíky, naši skupinu doplnil Jaroslav = 6 lidí z jednoho gymplu :o) Posléze dorazili naši noví známí: doky a dusič v doprovodu Růži. Za chvíli si přivedli ještě Strejdu Michala. Prohodili jsme pár dalších vět a kde se vzal, tu se zjevil Káčula i s panem Kotrbejlem. Tak jsme ještě chvilku debatovali, doplnili masky a už byl nejvyšší čas 19:20. Inu vypravili jsme se k Akropoli na Žižkově, kde se ten večer měly dít věci.
Ještě jednou děkuji panu Kotrbejlovi za připnutí křídel, kterým jsme smysluplně využily polovinu čekání na šatnu. Druhou jsem se předběhla, protože andělé o křídla nemají přicházet příliš brzo. Pro svou velkou drzost a kvůli zachování masek jsme taky ještě spolu s Káčulou vylezli ke stolu vzadu na pódiu, kde už seděl dusič, doky a eason. Chvíli se ještě děla mela a pak to konečně začalo.
Kostýmy členů kapely byly úžasné, i když Mike po třetí písničce tu masku musel sundat. Hrochovi zase kvůli kytaře pravé křídlo málem utrpělo újmu, on si toho možná ani nevšiml, ale já jsem si zrovna zvykala na svá vlastní křídla a tak jsem věnovala pozornost i takovým pytlovinám. Hony byl taky super, jen by mě zajímalo, ve kterém století se to na Moravě narodil, já takového Mikuláše fakticky ještě nepotkala.
Po Vlastě eason s Káčulou dle pokynů připravili prostor lékařům. Ti se s nadšením jali operovat a zákrok to byl opravdu hrozný. Zaujal plně pozornost publika, tak málokdo tuší, kdo hrál Pixiesovu kytaru... A to z dálky jistě nebylo vidět, jak se doky rozdováděl a špičkou obrovské kudly málem Mika opravdu proklal. Bylo by to celé až příliš důvěryhodné, ale pak vytáhli ty játra... a tam i nezkušený laik poznal, že jde jen o jakési šamanské kejkle, protože Pixovy játra nemůžou vypadat tak zdravě :o)
Nicméně koncert pokračoval ve skvělém tempu, nečekala bych z odposlechů tak slušný zvuk. Sice mě od nerušeného poslechu rušili kluci pod pódiem, ale když jsem jim to pivo slíbila, musela jsem ho nosit. Navíc jsem přece byla za anděla... Vůbec celý koncert byl skvělý, aspoň mně se to líbilo, kdo tam nebyl, ten to nikdy nedožene. => Choďte tam, lidi, Visáči jsou skromní a přece nejlepší!
V závěru se o rozptýlení publika postarali i dokola pobíhající eason, doky a Káčula. Jejich nepříliš barevné cedule v rukou však měly úspěch. Jak mi řekl kámoš, co byl nahoře na balkoně, dobrá prý byla i projekce za zády kapely. Celá akce se teda setkala jak jinak než s úspěchem. Velmi mě potěšilo, že jsem se mohla podívat i do šatny, kde v divolém reji sice jistě došlo nejméně k několika událostem, ale hlavní je přece aby byla sranda.
Pak následovala nepříjemná epizoda s již zmiňovanou hospodou, kterou se mi nechce rozebírat => lidi, nechoďte tam. Naštěstí byl závěr zachráněn Nad Viktorkou. Závěr velmi příjemného odpoledne a večera, těšilo mě moc že jsem viděla ty lidi, se kterýma se tam už takovou dobu bavím, staré známé i nové tváře, tohle snad ještě zopakujem. The End
