VISACÍ ZÁMEK: Sex (Monitor)
kritika a recenze J. Špuláka
Po nějakém extra sexu není sice na novém albu Visacího Zámku ani vidu, ani slechu, nicméně zaznamenává jeden poměrně zásadní posun. Termín sex se vetklo do záhlaví proto, aby ona skutečná pořadová šestka byla v titulu nápadně naznačena (ostaně, Visací Zámek to dělal i na některých předešlých deskách) a přitom zachovalo oblíbený smysl pro jinotaje lehkého kalibru.
Skoro by se mi chtělo napsat to, co u předposledního alba Kabátu. Kdybych se chtěl opakovat, připustil bych na papíře, že Visací Zámek 'definitivně dospěl'. Jinými slovy, pracoval vskutku profesionálně, záměrně se vyhýbal něterým klišé, která ho charakterizovala na starších deskách, nespokojil se s pruhlednými jednotvárnými popěvky, i v textech je třeba pozorně vnímat, neboť jejich smysl je mnohdy zdtaně ukryt či až příliš osobní, hudebně se vyšvihl o pořádný kus nahoru a jinak lidový vypravěč Honza Haubert zpívá jak nejlépe dokáže. Při oné važnosti je sice ještě více patrné, že není vokalistou do nepohody, schopným kdykoliv přesně intonovat, nicnémě ona snaha je rafinovaně zabalena do jemné elegance, se kterou pasáže, v nichž nestačí, prostě dovypráví.
Úvodní Zatykač je z ranku moderního neopunku. Nikoliv poplatný době, to by se k němu kapela vrátila vícekrát, spíše příjemný hybný začátek. Následující Cíl a Rtěnka pojí jakási přiznávka sebe sama, obě skaldby nejvíce připomínají Visací Zámek na předešlých počinech. Do You Love Me pak v rozevlátých kytarách evokuje rozjuchanost britpopových songů a Orlíčci míří více k reggae. Prvním vrcholným momentem alba je ale Buď matka boží pomocná, pro kterou vybrali text od Františka Gellnera a vedle Haubertových rýmovánek (mnohdy zbrkle těžkopádných) je to balzám pro uši. Hudebně jde o volnou kompozici na ploše více než pěti minut, okořeněnou perkusemi a orchestrálním zlomem v půli. Následují čtyři skladby (Šípy, Teepee, Naposled, Starám se, starám), jež mají zdravě punkový základ, ovšem právě na nich je zřetelné, jak moc se kapela při aranžovaní snažila využít obou kytar a být kreativní při stavbě, byť ve všech případech na poměrně krátké ploše. Akustická kytara startuje Poslední královnu, aby propustila vzápětí prostor boosterovanému zvuku. Mám pocit, že kdyby zůstala bez napětí, mohla být její atmosféra čitelnější. Sedmiminutový závěrečný Kruh však tušené ambice předešlé písně naplňuje. Čistá kytara zní skoro hispánsky, stejně jako lechtavé vyhrávky, perkuse i tempo. Vedle Buď matka boží pomocná bezesporu druhý vrchol kolekce, byť se v polovině zlomí do překotného rockového běhu. Zde ale s obrovskou příchutí jakési vnitřní síly a v tom je přávě zkopán pes.
Visací Zámek rezignoval na ztoprocentní punkový běh a pokusil se nalézat v jiných polesích. Pytlácká výprava mu, myslím, nadělila nové energie a chuti do života. Bude-li se do vedlejšího rezíru v budoucnu tlačit více, dočkáme se ještě dalších příjemných setkání.
